Zakroucená kachní vagína, padací kozy a sjetí delfíni kopírují lidské trendy

Návrat člověka k přírodě nemusí nutně znamenat cestu zpět. Do čistějšího primitivismu. Mnohdy naopak. Flóra a zejména fauna často trendy lidského vývoje kopírují.

V některých případech je dokonce i předbíhají a mohou být pro lidstvo inovačně inspirující. K sebezáchově i k sebedestrukci. Kam se třeba ženský feminismus hrabe na kachní. Konkrétně u pižmovky velké, která bojuje proti samcům svého druhu zakroucenou vagínou. Brání se tím průniku penisu do svých útrob. Zřejmě jde o evoluční nástroj na snížení šance na její oplodnění. Potvrzuje to výzkum Patricie Brennanové z univerzity v Yale. Kachny si pravděpodobně uvedenou „pastí na penisy“ kompenzují fyzickou i mentální újmu způsobenou mnoha sexuální agresivitou řady historických generací kačerů.
Také v prokrastinaci umí zvířata trhat rekordy. Evoluce nepochopitelně vygradovala reakci tennesseeské (omdlévací, padající, dřevěné) kozy na stres do podoby totální svalové paralýzy a omdlévání do bezvědomí. Může za to genetická vada. Možná je to daň za nadprůměrnou inteligenci dotčeného plemene.
A to není jediný prokázaný, nebo uměle dosažený, progres u hospodářských i divokých zvířat. Nové „verze“ lidských užitků z němých tváří se tváří diametrálně odlišně od původních. Třeba od medového, hlídacího nebo kulinářského. V Holandsku vědci vycvičili včely k indikaci vzorků s nákazou covid-19. Na základě čichu. Speciálně cvičení psi umějí na podobném principu identifikovat, kromě výbušnin a drog, také rakovinu.
Projekt Fakulty rybářství a ochrany vod z Jihočeské univerzity udělal z raků, za pomoci dálkového přenosu monitoringu změn srdečního tepu, spolehlivé detektory vodního znečištění.
My jsme už dávno podřídili pračlověčí instinkty a vytříbené smysly stále více roztěkanému rozumu. Umíme vyčmuchat snad jen nejpohodlnější cestu k přežití. Jsme slepí vůči patogenům a predátorům lidstva. Zblbnutí globalizací, penězi a internetem.
Krávy a prasata se údajně, stejně jako lidi, významně podílejí na oteplování naší společné planety. Proto  figurují na černé listině člověčích potravinových zdrojů. Nicméně covidovou pandemií procházejí bez ztráty kytičky.  Jsou totiž imunní vůči koronaviru SARS-CoV-2 a nemohou se nakazit. Virus nepronikne přes ochranná „čidla“ jejich buněk. Nemohli bychom si ty senzory od nich nějak vypůjčit? K eliminaci nakažlivých virových chorob nám též do budoucna může pomoci úspěšná genová transformace Zory. Je první slepicí na světě, která díky šetrné genové editaci, provedené v Ústavu molekulární genetiky AV ČR, dokáže odolávat nebezpečnému viru ptačí leukózy.
Až nám (v našem zájmu samozřejmě!) zakážou konzumaci mléka a masa z velkých zvířat, můžeme skot využívat jako okrasný kompas v krajině.  Věda odhalila, že členové stáda na pastvě většinou orientují svá těla ve směru magnetické severojižní osy.
Velkou módou progresivních „šérozvěstů“ je takzvané „šérování“ (odvozené od anglického slova share – sdílet). Na stejné vlně jedou i protekční vlci v české kulturní krajině. Rádi s chovateli sdílejí například ovce a jehňata. Je to pohodlnější než lovit hbitější srnky v lese.  Na základě potvrzené schopnosti prasat naučit se hrát videohry a ovládat joystick rypákem, z nich můžeme udělat, skoro rovnocenné, parťáky lidských mláďat, a přesunout je z kuchyní do dětských heren a pokojíčků. Hiporehabilitace je novověký název odvěké medicíny pro rozbité lidské tělo i duši. Spočívá v jejich kontaktu s tělem a duší koně.
Zvířata si s „homo sapiensem“ nezadají ani v afinitě ke drogám a alkoholu. Světoznámý biolog Mario Ludwig prokázal, že sobi rádi ujíždějí na mochomůrkách, klokani vyhledávají maková pole kvůli opiovému rauši a hejno delfínů se dokáže dělit o „omamnou“  rybu fugu, jako parta „trávymilců“ o jointa.
 Vlády naší země se mohou za účelem daňové reformy inspirovat  králičím plemenem sauteur d´Alfort. Jeho příslušníci, kvůli chybnému genu, místo poskakování raději volí stojku a chůzi na předních tlapkách. Pokud by se  tímto způsobem zmutovali voliči, lépe by z jejich kapes vypadávaly peníze do státní pokladny.

Autor: Hana Šťastná, RAK JK