Víceprsá Evropa nebo kojná ze třetích zemí

Ta ženská se zbláznila! Naplánovala si těhotenství a zároveň přísnou dietu. Má ochablé svaly, trápí ji všelijaké infekce. Díky multikulturní reprodukci čeká paterčata.

Za účelem zlepšení, bruselským mozkem řízené, koordinace pohybů jí amputovali britskou ruku. Rána hnisá, ale ona odmítá antibiotika. Je čím dál víc bezzubá, ale přesto věří, že své děti uživí jen jídlem, co jí vyroste na zaplevelené, nepohnojené a řídce osázené zahrádce. Byť sama ve skleníku vyrostla, potomkům od úst sousta, zavánějící skleníkovými smrádky, hodlá utrhávat. Chce být plodná, zelená, hubená a studená za každou cenu. Ta ženská se jmenuje Evropská unie. Dala si za cíl, do deseti let, snížit užívání pesticidů a zvířecích antibiotik o polovinu, hnojiv nejméně o pětinu a zvýšit rozlohu určenou pro ekologické zemědělství na pětadvacet procent.

Na první poslech se jedná o bohulibý detoxikační program. Až na to, že pro podvyživené a neprokrvené části jejího těla to může být smrtící kůra. Už teď platí za potravinové kalorie mnohonásobně více,  než konkurenční baby. Mám na mysli stále baculatější Třetí země, které si s ochranou půdy, vody a ovzduší moc hlavu nelámou.

Zato českému údu paní Evropy hrozí agrární zlomenina. Česko patří v Evropské unii ke špičce ve snižování spotřeby přípravků na ochranu rostlin. V Česku se na hektar používá 1,9 litru účinné látky, v Německu 3,6 litru, v Rakousku 3,1 litru, v Polsku 2 litry. Spotřebu antibiotik v chovech zvířat čeští zemědělci dlouhodobě snižují. Za posledních deset let o padesát procent.  Pokud ochranu zemědělských plodin proti škůdcům a chorobám a u hospodářských zvířat proti bakteriím ještě o půlku snížíme, určitě nám jídlo nezlevní a příroda nepookřeje.  Na oltář organického zemědělství obětujeme desetinu objemu současné produkce.

Matička Evropa se zhlédla ve falešné,  tasemniční vyzáblosti. Ráda si nacpává žaludek plný parazitů, rozhodujících o tom, kolik živin propustí dále do krevního řečiště v okrajových částech těla. Proto periferní oběh eurounijní krve blbě funguje a do promodralých lokalit exportuje výživu druhé kategorie. Ta prémiová končí v buňkách s německou, francouzskou, holandskou a další západoevropskou DNA.

Zemědělské poprsí Matky Evropy se pořád zmenšuje a vysychá. Děcek žijících z jejího mateřského mléka přibývá. Nějak mi to nejde dohromady s ambiciózní dietou a se zdraženým jídlem, které na ni (nás) čekají od příštího roku. Obzvlášť po všech těch morových ranách (Covid, Africký mor prasat, ptačí chřipka, včelí mor…) a s vědomím matčina zadlužení.

Jsou jenom tři řešení: 1. antikoncepce a odčervení pro Evropu , 2. víceprsá Evropa, 3. hledání kojné pro děti Evropy mezi Třetími zeměmi.