V pralinkách z Tábora se snoubí exotické kakao s jihočeskou smetanu

V pralinkách z Tábora se snoubí exotické kakao s jihočeskou smetanu

Na sklonku letošních prázdnin jsme se setkali s Ing. Martinou Cimpovou, ředitelkou Muzea čokolády a marcipánu v Táboře. Zdejší výrobky se pravidelně umísťují na medailových pozicích v soutěži Chutná hezky. Jihočesky v kategorii cukrářských výrobků.

V letošním patnáctém ročníku bodovali Táborští
(a vlastně také trochu Třeboňští - mají expozici marcipánu i v Třeboni) s Čokoládovým dortem, Marcipánovým dortem a Fresh pralinkou s příchutí kávy, a odnesli si tak celkově úctyhodná tři ocenění.  

Kakaovník, z jehož bobů se vyrábí čokoláda, však není úplně tradiční českou regionální hospodářskou plodinou. „První, kdo se zabýval pěstováním kakaovníku, byli jihoameričtí Olmékové před zhruba 3 tisíci lety před n. l. a první, kdo uvařil hořký nápoj známý jako čokoláda, byli Mayové ve 4. stl. n. l.,“ uvádí ředitelka. Výroba Muzea čokolády a marcipánu je tak závislá na zahraniční produkci této komodity s výjimečnými vlastnostmi. „V naší produkci jsou dva hlavní směry. Zaprvé máme svého čokolatiéra, který jezdí po plantážích a sám si vybírá kakaové boby. Ty si nechává poslat lodí v kontejnerech  sem do Evropy, a pak tyto boby dál zpracovává. To je ale jen malá část produkce muzea, protože výroba takové čokolády se nachází na výrazně vyšší cenové úrovni. Prodáváme ji jako výrobky speciálních edic, označené Bean – to – Bar. Druhým směrem je čokoláda na běžné zpracování, ze které děláme čokoládové tabulky, pralinky a další výrobky. To představuje takové množství, že bychom ho nebyli schopní tady sami zpracovat. Proto ji kupujeme jako peckovanou italskou čokoládu. Jedná se už o hotovou čokoládu,“ vysvětluje paní ředitelka Cimpová a dodává, že takovou čokoládu známe jako hořkou - s kakaovou hmotou, kakaovým máslem a co nejmenším množstvím cukru; mléčnou - do té se přidá navíc ještě mléko; a bílou – ta obsahuje jen kakaové máslo, cukr a sušené mléko, takže ji některé státy vůbec neuznávají jako čokoládu (není v ní kakaová hmota a nazývá se jen jako sladká pochoutka).

Ředitelka popisuje úzkou vazbu muzea na regionální producenty: „Když vyrábíme například kávovou pralinku, tak se náplň sváří z jihočeské smetany dodávané společností Madeta, a.s., kávu máme od pana Plášila, který ji sám praží v Táboře. Čokoládový krém do čokoládového dortu je udělaný z 64% hořké čokolády a jihočeské smetany. Co lze použít regionálně, to používáme – mléko, smetana, vajíčka... Jen čokoládu samozřejmě regionálně vyrobit neumíme.“

Současnou sezónu hodnotí lépe než loňskou, poznamenanou nejistotou covidové situace. „Návštěvníci se k nám po rozvolnění opatření opět vrátili, za což jsme rádi,“ hodnotí paní ředitelka. Rostoucí ceny vstupů bude muset výhledově promítnout do cen pralinek a zakázek na vánoční zboží, které nyní pomalu začínají.

Pěstování kakaovníku na jihu Čech zatím, i přes prokazatelné globální oteplování, považuje za nereálné: „To bychom tu museli mít stabilní teplotu 20 - 35 stupňů po celý rok, stabilní vlhkost a ještě banánovníky, aby poskytly stín pro kakaovníky.“

Výlet do Muzea čokolády a marcipánu v Táboře jsme zakončili v protilehlé spřízněné rodinné kavárně Café Budík, kde lze v útulném prostředí ochutnat z více druhů horké čokolády - neředěné čisté či s příchutěmi na škále od konzervativní šlehačky až po exotičtější chilli anebo sůl. Nabídka kavárny zahrnuje i další regionální pochoutky, například ovocné Dobroty od Kovářky z Votic. Za sladký až opojný zážitek děkujeme všem pracovníkům Muzea čokolády a marcipánu a Café Budík!

Autor: Jindřich Petr (RAK JK)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace